...něco z historie pivínského kostela

Pivínský kostel je zasvěcen sv. Jiří, je však zároveň mariánským poutním místem.

Kdy přesně byl kostel v Pivíně postaven, není známo. První písemná zmínka o něm je z roku 1519. Jelikož tehdejší majitelé Pivína byli utrakvisté, byl patrně i kostel používán pro bohoslužby vyznavačů kalicha. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn (1623 a 1642), avšak zničeno bylo jen vybavení kostela. Od roku 1661 patřil Pivín premonstrátům z Hradiska u Olomouce. Od tohoto data kostel slouží výhradně pro katolické účely. V červenci roku 1712 do kostela uhodil blesk a kostel vyhořel. Oprava již nebyla možná a proto se tehdejší opat Bernard Wancke rozhodl, že zde postaví kostel nový.

Existují domněnky, že plány k tomuto kostelu vyhotovil významný stavitel Jan Blažej Santini – Aichel. Zatím se však nepodařilo najít důkaz, který by tyto domněnky potvrzoval nebo naopak vyvracel. Kostel byl dostavěn v roce 1716 a byl zřejmě pouze benedikován (požehnán) a teprve 22. 9. 1907 vysvěcen arcibiskupem Františkem Saleským Bauerem. Kostel je jednolodní, postavený v barokním slohu. Vybavení kostela se dělalo postupně, až byly peníze. Dva boční oltáře byly postaveny nejdříve. V roce 1727 je zhotovil Jan Stürmer z Olomouce. Hlavní oltář s retabulem byl pořízen teprve v r. 1743. Oltářní obraz patrona kostela sv. Jiří namaloval významný olomoucký malíř Josef Handke. Je umístěn mezi dvěma sloupy nad nimiž je alegorie Nejsvětější Trojice. Po stranách sloupů stojí sochy – vpravo sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu a vlevo sv. Augustin, jehož řeholí se premonstráti řídí. Původní oltářní mensa byla dřevěná. Dnešní mramorová byla pořízena až na poč. 20. stol. Zároveň s hlavním oltářem byla v r. 1743 pořízena dřevěná kazatelna. Za faráře Martina Winklera byla pořízena nová kamenná dlažba, což bylo kolem r. 1753. Martin Winkler také nechal umístit nad oltář milostný obraz P. Marie. Teprve v r. 1774 byl pořízen nový svatostánek s cherubíny po stranách.

Kolem kostela byl původně hřbitov obehnaný zdí. V roce 1784 byl založen nový hřbitov, neboť prostor kolem kostela byl v té době již nedostačující. Na věž kostela byly postupně umísťovány zvony – 1749 zde byl umístěn první. Dnes má pivínský kostel 5 zvonů.

Kostel v Pivíně prošel ve své historii mnoha opravami a úpravami. Nikdy však nebyl porušen sloh, ve kterém byl vystavěn. Nejrozsáhlejší úprava interiéru byla provedena v letech 1982 – 1984, kdy byl upraven liturgický prostor pro naplnění liturgické reformy 2. vatikánského koncilu.

Zpracoval Václav Horák

Posvěcení kostela

Kostel sv. Jiří byl dostavěn v roce 1716, ale není známo, zda byl tenkrát i vysvěcen.  S jistotou se to stalo až téměř za 200 let, Pamětní kniha farnosti Pivín o tom podává svědectví perem P. Antonína Čačky:
Roku 1907 splněno přání by chrám Páně pivinský konsekrován byl. K tomu cíli uctivě a pokorně poprošen nejmilostivější a nejdůstojnější kníže-arcibiskup Dr. František Bauer, Jeho Excelence tento úkon posvátný z největší ochoty vykonal a chrám Páně dne 22. září 1907 posvětil a ostatky sv. Jiří chrámu Páně daroval.
Pamětní deska k této události je umístěna v presbytáři kostela, zde je její fotografie:

Stopy války

Od konce 2. světové války uplynulo už 80 let, přesto na pivínském kostele dodnes najdeme stopy po válce. Některé jsou skryté - jsou to ohořelé trámy ve věži v blízkosti zvonů. Zde si můžete prohlédnout jejich fotografii:

Dobře viditelná připomínka bojů z konce války se nachází i přímo před očima každého, kdo vstupuje do kostela. Na dveřích, asi 70 cm od země, lze spatřit nevelké vypálené místo. Jak k tomu došlo?
Ve čtvrtek 3. května 1945 při bojích mezi německými  a ruskými vojáky o Pivín, zasáhl zápalný granát věž kostela a ta začala hořet.
Dále nechme vypravovat očitého svědka P. Josefa Pullera, jak tuto událost poté zaznamenal v Pamětní knize farnosti Pivín: Lidé chtěli hasit, třebaže se střílelo, ale Rusové nedali a tak jsme museli bezmocně přihlížet, jak věž hoří čím dál tím více. Poněvadž bylo nebezpečí, že oheň zachvátí také střechu kostelní a oltář, šel farář do kostela, odnesl ze svatostánku Sanctissimum na faru do knihovny na stůl, hospodyň s několika sousedy odnášeli z komory ve věži a ze sakristie paramenta, svíce a nářadí na faru do velké světnice, aby zabránili větší škodě. Zatím z hořící věže padaly kusy, hořící trámy před hlavní dvéře, o něž se opřely, takže i dvéře začaly hořet. Tomu zabránil Toník Soldánů, který se nebál odhazovat hořící trámy a tak zachránil dvéře. Jen na jednom místě ohořelé místo označuje, jaké nebezpečí hrozilo. Naštěstí střecha se nechytla, ačkoli průchod na půdu byl otevřený z věže. Trámy ve věži, na nichž byly zavěšeny zvony, také shořely i hodiny. Dřevěné části tlely dále a když na třetí den znovu se ukázal kouř a hořely schody, tu zasáhli hasiči a oheň uhasili.

Je zajímavé, že při poválečné opravě neodstranili poškozenou část dveří, ale přelakováním ji zachovali. Dveře tak pro nás zůstaly němým svědkem 2.světové války. Zde je  jejich fotografie:

Tajemství letopočtů

Na překladu nad vstupními dveřmi kostela jsou vytesány tři letopočty - 1712 - 1716 - 1742. Pod nimi je menšími číslicemi uveden rok 1927.  Zde můžete nahlédnout na fotografii:
První dva údaje lze snadno vysvětlit. V. Horák v knize Pivín (historie a současnost obce) uvádí: Pivín patřil od roku 1661 premonstrátům z Hradiska u Olomouce. Dvojí nájezd vojsk v 17. stol. kostel přestál bez větší úhony. Avšak v červenci roku 1712 do kostela uhodil blesk a kostel vyhořel. Oprava již nebyla možná. Proto se tehdejší opat Bernard Wancke rozhodl, že zde postaví kostel nový. Požádal proto biskupský úřad o povolení stavby kostela, kde celou situaci a své rozhodnutí popisuje. Žádost je datována až 25.4. 1713, kdy už přípravné práce běžely...Opat Wancke posvětil základní kámen v neděli 30.6.1713. Stavba byla dokončena v r. 1716, ovšem už za opata Benedikta Boehnische.
Na jakou významnou událost odkazuje třetí letopočet? Co stálo za to, aby byl rok 1742 vytesán do překladu? Můžeme se jen dohadovat, protože v běžně dostupných knihách není uveden žádný důvod. Hlavní oltář byl pořízen v roce 1743 a v roce 1745 byl pivínskému kostelu darován obraz P. Marie... Možná si jen tenkrát  připomínali  30 let od počátku stavby.
A poslední letopočet? To nám vysvětlí zápis v Pamětní knize farnosti Pivín od P. Cypriána Lochmana z roku 1927: Poněvadž zdivo kostelní zvenku potřebovalo nutné opravy (zaomítání), požádal duchovní správce věřící o milodary na tuto opravu...Omítání trvalo 12 dní... Zednická práce padla do tzv. ledových mužů, kteří byli letos opravdu ledoví, neboť teplota klesla na bod mrazu, ba i sněžilo. Současně opraven  byl i kamenný vchod do kostela i do sakristie...
Až budete přicházet ke dveřím do kostela, zvedněte oči k letopočtům a vzpomeňte na všechny, kterým kdy na pivinském kostele záleželo.